Krokodýl (později krokodil) se občas také bavil něčím jiným než monstrprojekty. Nejenže napsal taky několik normálnějších písniček, ale dokonce se v určité době bavil hraním v hospodě na harmoniku a vymýšlel i písničky, při jejichž refrénech se publikum přidávalo. To byly ovšem výjimky.

V časných devadesátých letech se krokodil úspěšně pokusil svolat pár muzikantů (Jarda Klíč – sax; Aleš Ulrich, Eda Čápek – g; Ivan Piňos Petřík – bg; Prďa - ds) k sobě na sever, aby společně s ním společně připravili nějaký repertoár. Za pomocí osvědčených magnetofonů Tesla B116 vzniklo několik nahrávek, z nichž se část zachovala. Skladba únor ´90 nakonec ani nedostala název. Zněla takto:

Část poměrně povedené písničky Hadroví panáčci z pásku zmizela, ale zachovalo Půlzvíře na text neznámého autora, Nepřekročím s textem Jitule Dostálové

a Ťukáme na různý domy také s Jituliným textem.

Někdy kolem roku 2003 sestavil kolem sebe krokodil partu (Štěpán Přenosil – dechy, Kateřina Myšková – harmonium, zpěv; Andrejka z K.Hory – housle; Petr Smetáček – piano; Prďa – xylofon, vozembouch; a možná ještě někdo) a nacvičili repertoár pro pražský klub v Jelení. Premiéra (a derniéra) byla v říjnu, takže se v textech nemohli neobjevit jeleni v říji, nicméně většina produkce nebyla okolnostem tolik poplatná a noty skladeb Začátek, Návraty, Říkadlo a Příliš jsou připraveny pro další reprízy.

Pro Los Rumberos napsal kdysi krokodil nejdřív jen instrumentální Plamínek. Noty na ní vyprodukoval kompjůtr takto a kompjůtrová ukázka zní takto:

Poté se v Los Rumberos objevily současně dvě schopné zpěvačky, tak jim krokodil napsal Cestou domů (midi, noty) a Stoupám – kompjůtová podoba vypadá takto

a Naposled uvidím, které Kateřina Myšková krásně zazpívala takto

Přes prokazatelně větší společenskou přijatelnost jednodušších písniček se k nim krokodil přinejmenším v nejbližší době nehodlá vracet.