Profesor Zach
(mravoučná píseň se třemi refrainy)
Procházeje městem Hradec Králové |
došel jsem do parčíku za zdravotní školou. |
Potkal jsem tam realitu holou: |
starce. |
Pod očima kruhy, tváře lojové, |
na nohou boty - špičky kovové, |
na hlavě cosi jako pleš. |
Hůl odloženou v díře po kolíku |
v levé ruce držel malou knihu: |
trávil své odpoledne červnové s Emilem Zolou. |
Psal se rok ´78. |
|
Na lavičce tady seděl profesor Theodor Zach, |
Boží poselství, výsledek těch snah, |
kdy jsem hledal směr tak usilovně, |
tak bohorovně, tak vodorovně, |
že jsem z toho parku prostě plách. |
|
Refrain: |
Ne snad, že by všechno, |
co jsem si kdy myslel, |
byl evidentní tlach, |
však to, z čeho žiju, |
řekl mi profesor Theodor Zach. |
|
Potkal jsem ho jindy a jinde, |
bylo mi o čtyři víc. |
Jednadvacet křížků, 210 knih, |
„2000 slov“, sled myšlenek mých vede k teorii Ducha. |
Dávám hmotě sbohem a kvinde, |
když, jak by mi vylezl z ucha, |
sedí u stolku v nádražním bufetu. |
Před ním na stole neleží Zola, |
nýbrž v sklenici pouze teplá kofola, |
židle pod pánem již není suchá. |
Míjím jakousi starou koketu, |
obejdu pána kolem dokola, |
sedám si naproti, jak bych byl jeho vrah, |
a moje zvědavost neutuchá, |
když přes víčka očí, jak přes roletu |
setkají se naše zraky jaksi zezdola. |
Představí se mi: „Profesor Theodor Zach“. |
|
V Hradci Králové či v Olomouci, |
tady se mnou, nebo v hlavním městě, |
knih ať je tisíc a nebo dvě stě, |
Bible a Korán, Tao nevědoucí, |
nosím v hlavě pořád jeho slova. |
Či spíš jenom způsob jeho řeči - |
- kdy prost všech vědeckých křečí |
připomínal mi vždy a stále znova, |
že „Co je, to prostě je. |
S tím, pane, nic nezmůžete.“ |
„Bytí, pravda, čas a tahleta slova |
jsou velká, je však něco větší.“ |
Poděkoval jsem a odcházeje na vlak, |
v hlavě jsem měl zmatek. |
Z těch jeho řečí |
mi však přec jen svitlo |
cosi, |
co teď v hlavě nosím |
už přes dvacet let. |
|
Refrain: |
Ne snad, že by všechno, |
co jsem si kdy myslel, |
byl evidentní tlach, |
však to, z čeho žiju, |
řekl mi profesor Theodor Zach. |
|
V Olomouci a v Hradci Králové, |
v Uničově a ve všech jiných městech |
přemýšlel jsem nad rozličnými věcmi. |
Narážel hlavou o stěny kovové, |
aplikoval myšlenky jalové |
a našel i východisko takové, |
že jsem si na život šáh. |
Profesor Theodor Zach |
(tím, že nikdy neměl tělo |
a žil vždy jen v myšlenkách) |
snadno pod mé čelo |
(jež ve snu vězelo), |
snadno mohl vklenout |
všechny svoje pravdy. |
|
Refrain: |
Ne snad, že by všechno, |
co jsem si kdy myslel, |
byl evidentní tlach, |
však to, z čeho žiju, |
řekl mi profesor Theodor Zach. |
|
V každé hlavě, tak jako v té mojí, |
narodí se takováhle bytost, |
objeví se tahle autorita. |
Nikdo - ani ty, ani komunita, |
ve které žiješ, tě od ní neodpojí. |
|
Výsledky hledání a všech usilovných snah, |
pointy katarzí a všechna tvá „ach“, |
divoké příběhy, co žijí v tvých snách, |
důsledky obětí, figurky v tvých hrách |
tě někam přivedou a nebo ne. |
Vše, co je podstatné, |
ti však řekne tvůj |
profesor Theodor Zach. |