Mívám

někdy pocit, že snad stoupám.

Koukám,

že všechno, na co se dívám,

ztrácí známé barvy.

S výškou

starosti na váze ztrácí,

ptáci

poletují nad říčkou,

vlnky zrcadlí břeh.

Zpívám,

hlásky samy plynou ze rtů,

z žertu

na rybáře dole kývám,

mávám, oči přivírám.

Takhle si večer snívám,

když v posteli už zívám.

Do stropu klidně se dívám.

Co nad ním asi bývá?

Bývá

tam půda plná netopýrů,

v míru

si tam každý z nich lítá.

Stoupám,

v noci ke hvězdám stoupám,

stoupám, stoupám, stoupám...