Naposled uvidím,

jak padá skrz tvé prsty voda,

naposled rozmyslím,

co ti má přítomnost dodá.

Tak jako kapky

i sny včerejší noci

se nenápadně ztrácejí

ve tvých krocích.

Naposled pijem kávu

dnes ráno spolu,

pak už jen uslyším,

jak jdeš po schodech dolů.

Pak už jen uslyším

děsivé nic,

pak už jen budu do polštáře

řvát z plných plic.

...

Naposled uslyším,

jak ráno posmrkáváš,

pak jako vždycky

zavřeš a nezamáváš.

Tak jako vodu

nechytíš mezi prsty,

už nikdy neuvidím

tvou zář.