Ptáci, ptáci - krouží po liniích, které se ztrácí.

Po siločárách zakřiveného prostoru

mávají křídly, krouží dolů a zase nahoru.

Ptáci, ptáci - zpívající si v práci,

ptáci, ptáci - trávící rána v hrách, trávící noci v snách.

Létají vzhůru korunou stromu, který se kácí.

Ptáci, ptáci - zpívají o světě, který se ztrácí.

Seděla paní na konci vesnice.

Hlídala slepice,

aby jí nezanášely vejce.

Před domkem starosty seděl pán

a díval se, kdo je tam.

Byli tam ptáci.

Navzdory křídlům pevně seděli a usmívali se.

A jejich hlasy proznívaly do polí.

Usmívali se a poletovali po okolí,

usmívali se a zkoušeli, co jim Pán Bůh dovolí.

Usmívali se a poletovali, volali na sebe a vláli,

když se mraky přiblížily z dáli.

Na konci vesnice hrabaly slepice kolem své paní.

Hledaly nejvíce červíky v trávě.

Před domkem starosty ve vší své slávě

seděl starosta sám a díval se:

Temné, divoké mraky kráčely pomalu

od obzoru pomalu k starostově židli.

Na konci vesnice seděla paní,

kolem ní slepice na větvích bezu.

Mlčky si kolem nich ptáci dělali svoji práci.

Zalétla slepice mezi ptáky,

radostně volajíc vznesla se slepice mezi mraky.

Pronikla krustou černou jak čaj.

Hledala, kde je za ní ráj.

Nalezla prostor, v němž nic není.

Před chrámem andělů seděl pán

a díval se, kdo je tam.

Kdo je tam?