Excursion
Byla sobota a za okny lilo. |
Ve všech domech ale život pulsoval dál. |
Tisíc chodeb svítí jak operační sál. |
Tisíce dveří, |
tisíc večeří, |
tisíce dětí, co se tu narodilo. |
|
Za jedním z těch oken dva mladí (lidé) snili. |
V jednom z těch pokojů, v jedné z těch klecí, |
za jednou z šedých zdí uprostřed svých věcí |
ležel mladý pár, |
tisíc roků stár. |
On a ona chtěli být jinde v té chvíli. |
|
Pryč z tohohle světa umělých rájů! |
Pryč z tohohle hnízda krutosti a špíny! |
Pryč z tohohle místa, kde ti do hlavy klíny |
tlučou celej den, |
kde zbejvá ti jen sen! |
Pojď, vypadnem odsud do jiných krajů! |
|
Nechceme už dejchat ty jejich smrady! |
Nechceme už říkat jenom jejich slova! |
Nechceme jak oni pořád opakovat |
tu stejnou řadu chyb. |
Vždyť nám může bejt líp! |
Nechceme už šlapat v tomhle hnoji tady. |
|
Doprava, doleva, nahoru či dolů, |
je jedno, kam půjdem, hlavně odsud pryč! |
Nemusíme hnedka od Ráje dostat klíč! |
Musíme hlavně jen |
dostat se odsud ven! |
Od papínkovského kultu plných stolů... |
|
Nebudeme sloužit (těm) kreaturám moci, |
nezapojíme se do jejich procesů, |
do jejich zuřivosti, do jejich stresů! |
My chceme mít klid! |
(My) chcem normálně žít! |
Jsme svobodní lidi, ne něčí otroci! |
|
Vyrazili tedy svobodní a lehcí, |
opustili rádi celé to divné město. |
Opustili všechno nejkratší možnou cestou. |
Tu skrumáž lidských těl. |
Kde duch prázdnoty čpěl. |
Pryč z města, co nejdál ode všech těch věcí. |
|
Najednou tu bylo všude plno vzduchu. |
Tolik krásných vůní, co jim dráždily čich. |
Najednou jako by ze struktur barevných |
stoupala divná zář, |
jako obrovská tvář |
harmonických tvarů plných živého vzruchu. |
|
Ode všud slyšeli neznámé zvuky |
lahodící uchu. Šlo to snad ze všech stran. |
Nedovedli určit, odkud se ten zvuk vzal, |
odkud ten zvuk šel... |
Měkký rytmus zněl... |
Všechno bylo jako skoro na dosah ruky. |
|
Pohyb, ve kterém ty věci všechny hrály, |
byl jiný než pohyb, který dosud znali. |
Bylo to jakoby se spolu milovali, |
bylo v tom však víc: |
byl v tom jenom líc |
ne rub dvou těl, co jakby spolu bojovaly. |
|
Na blízku i v dálce vystupovaly |
z vší té harmonie, ze vší té pohody, |
z vší té poezie, jednotlivé body, |
zvláštní záře zdroj, |
malých světýlek roj. |
Na blízko i z dálky jako by je hřály. |
|
Ona byla zcela prožitků plná, |
on byl uspokojen ve své nové roli. |
Některé z těch bodů v jejich zorném poli |
září nějak víc, |
jakby od hranic |
prostoru, kde byli, šla jakási vlna. |
|
Vše, co potkávali na cestě z města |
všechno bylo měkké, teplé a příjemné |
bylo to až zvláštní, že všechny věci temné |
odstoupily dál. |
Máj jim lásku lhal. |
On byl jako ženich, ona jak nevěsta. |
|
Najednou svět získal jinou dynamiku. |
Chvíli je to táhlo na tu kterou stranu. |
Něco se stalo s časem byl večer nebo k ránu? |
Dopředu či zpět? |
Pád a nebo vzlet? |
Ztráceli se náhle v nádherném koloritu... |